Žiju..
Tento rok je ještě mnohem náročnější než jiné, není mnoho chuti k tvoření ani k zútulňování domova.
Kami nakonec o nohu přišla, nekrosa už byla příliš pokročilá :-(
V naší džungli kromě plevelu bují okurky a fazole. Urodily se brambory a začínají plodit rajčata a papriky, i bylinkám se daří.
Mili měla na výzo samé jedničky a část prázdnin ruku na dlaze. Štěpík roste jako z vody a řasy má stále jako mrkací panenka.
V rámci hudebního projektu RVHP jsme tu během července měli běloruskou 1/5, Zradu z Ukrajiny (po několikáté) a The dead president z Moskvy (podruhé).
S "Dědy" jsem byla jeden den i na hudebním festivalu Mighty sounds v Táboře, musím říci, že jsem si ten den docela užila a poznala tvář festivalu trochu z jiného úhlu/ze zákulisí.
Do konce prázdnin nás ještě čeká výlet do Durynska za přáteli, a v září opět návštěva Moskvy, kde původně měl hrát manžel s teď již bývalou kapelou.
Co jsem se letos naučila?
Nebrat zdraví jako samozřemost, ale jako dar. Nemít předsudky vůdči lidem z "Východu" - všichni řešíme v podstatě stejné problémy. A to, že přátelství nezná hranice ani jazykové bariéry.
Komentáře
Okomentovat