Žiju.. Tento rok je ještě mnohem náročnější než jiné, není mnoho chuti k tvoření ani k zútulňování domova. Kami nakonec o nohu přišla, nekrosa už byla příliš pokročilá :-( V naší džungli kromě plevelu bují okurky a fazole. Urodily se brambory a začínají plodit rajčata a papriky, i bylinkám se daří. Mili měla na výzo samé jedničky a část prázdnin ruku na dlaze. Štěpík roste jako z vody a řasy má stále jako mrkací panenka. V rámci hudebního projektu RVHP jsme tu během července měli běloruskou 1/5, Zradu z Ukrajiny (po několikáté) a The dead president z Moskvy (podruhé). S "Dědy" jsem byla jeden den i na hudebním festivalu Mighty sounds v Táboře, musím říci, že jsem si ten den docela užila a poznala tvář festivalu trochu z jiného úhlu/ze zákulisí. Do konce prázdnin nás ještě čeká výlet do Durynska za přáteli, a v září opět návštěva Moskvy, kde původně měl hrát manžel s teď již bývalou kapelou. Co jsem se letos naučila? Nebrat zdraví jako samozřemos...
Populární příspěvky z tohoto blogu
Po nocích.. 1) Ahoj Antone, pověz nám něco o své hudební minulosti Na baskytaru jsem začal hrát v 18ti letech. Před tím jsem na nic nehrál, ani nemám žádné hudební vzdělání. Poslouchal jsem punk rock a prostě se mi líbil zvuk baskytary, tak jsem se naučil hrát sám. Hrál jsem v mnoha kapelách, které zanikly. První známá, ve které jsem hrál byla "Kritynyčeckie dni" takový old school punk rock. Ta kapela vznikla dávno před tím, než jsem se stal jejím členem s takovými lidmi jako jsou bývalý členové Purgen. Následovali kapely Lo-Loa a Norma morali. 2) Ve kterých kapelách v současnosti hraješ? V Norma morali jsem hrál s Artyomem, který mi později nabídl post baskytaristy v jeho kapele The Dead president. Ještě mám kapelu Mať, makaroni tashi 3) Kdy jsi poprvé hrál v Čechách, se kterou kapelou to bylo a jak k tomu došlo? Poprvé jsem byl v Evropě s The Dead president (28.7.2016 hráli v Praze v Barytonu s Tupým Ostřím a Punto D´Onore) Podruhé s M...
Knížka
Ke čtyřicátinám jsem si nenadělila dárek hudební, ale knižní. Knižní v té formě, že mé jméno je na obálce mezi autory. Před třemi lety jsme s kamarádkou Karolinou (to krátké i správně), založily FB stránku o Zaniklých pražských klubech, je v tom kus práce a hodně probděných nocí, a tak vznikla potřeba mít to tak nějak hmatatelně. Přibraly jsme Láďu ze samizdatového nakladatelství Nájezd, pokřtili to naše dítko za zvuků slavných V.T. Marvin omítkou z vily Milady. Nikdo z nás nečekal takové ohlasy a zájem a to, že v den křtu budeme mít už téměř vyprodáno. Se začátkem září jsme udělali dotisk a zas jsou knihy pomalu fuč i přes ne příliš příznivou recenzi v hudebním časopise Fullmoon.
Komentáře
Okomentovat