Ten starý dům

Ten starý dům uprostřed ulice jednoho maloměsta, jsem nejdříve navštěvovala jako malá holka.

V šatech po mámě si hrála na Angeliku, pak se proměnila v pirátku, lezla po stromech, psovi do ucha šeptala, kdo se mi zrovna líbí.

Později jsem si do toho starého domu přivedla sebe a psa, to byl dům prázdný i když zavalen věcmi po mé babičce, ještě tu byla cítit její vůně.

A přibyly moje věci, moje radosti, moje trápení, můj přítel, jeho věci, jeho radosti, jeho starosti.

A byla svatba, málo našich radostí, více našich starostí, hodně našeho trápení.

Přišel rozvod a zůstaly tu zas mé věci a můj pes, má samota.

Samotu zmírňovaly víkendy, červené víno, vášeň, vypůjčené děti i muž, a dům ožil.

Zůstala větší samota, vztek, depka, více vína a pes.

Vyklíčila nedůvěra, v sebe, v život, v muže, v budoucnost.

Přijel, chtěl mně, ukecal mně.

Přibyly jeho věci.

Přivezli jsme dalšího psa.

Narodila se štěňata, a dům se pousmál.

Dostavily se ranní nevolnosti.

Praskla mi voda, přisál se kojenec.

Jsou tu naše radosti i naše starosti, je tu naše dítě i naši psi, naše slova, naše slzy, úsměvy, hudba, málo vína, hodně naděje.

Dům žije.