Jak jsme to podělaly..

Ve čtvrtek jsem se se svými spolužačkami vydala za zkoušku ze zoologie bezobratlých, od 17.30 mně čekala poznávačka, jako obvykle jsem se třásla jako osika a nervy jsem měla na pochodu. A jak jsem čekala paměť selhala a já marně dolovala latinské názvy. Ostatní pak čekal ještě test s 25ti otázkami, zvládla ho úspěšně jen jediná spolužačka.
Neúspěch jsme se rozhodly zapít pivem Na farmě, když se jedné spolužačce rozebzučel mobil..
Už předem jsme věděly, že její mladší bratr měl těžký úraz a leží v jedné nejmenované nemocnici. Z telefonátu vyplynulo, že tamnější pan primář odmítá udělat další vyšetření  a chce chlapce vyexpedovat během 2 dnů domů, ačkoliv původně si měl v nemocnici poležet několik týdnů.V tu ránu byl zapomenut neúspěch u zkoušky a začaly jsme žhavit telefony a shánět kontakty na nějakého slušného MUDra po známých. Zadařilo se, a kluka snad čeká lepší odbornější  péče.

Čert vem zkoušku zdraví je přednější..