Co se mi honí hlavou

Na novo.. Už dlouho jsem sem nedala žádný příspěvek, celkem mohu říci, že loňský rok stál zaprd. Odešla jsem z nemocnice, chvilku pracovala na poště v Brandýse a jezdila do práce na kole (9km) a od září pracuji kousek od domova v metalurgické laboratoři. (hodně práce za málo peněz) Tátův stav se zhoršuje, před Vánoci nám umřela Kami, na střídačku marodili děti manžel i babička (ta hlídací). Ale aby tu nebyla jen samá negativa, máme nové přátele se kterými piluji svou ruštinu v podstatě každý den.  Ztratila jsem ostych z toho, že řeknu něco blbě a dá se říci, že už pantem melu celkem plynně. Převodník téměř nepoužívám. Občas se zasmějí oni, občas já, když se na oplátku snaží říct něco česky. Vypukla u nás další etapa rekonstrukce, hospodářské budovy a garáž už jsou srovnané se zemí a do dvou měsíců by se mělo začít stavět. Nastává opět koncertní sezóna, takže manžel a spol. pořádají příští sobotu benefiční koncert v Praze ve Fatalu a 10.3. k nám opět zavítají naši oblíbení The D

Po nocích.. 1) Ahoj Antone, pověz nám něco o své hudební minulosti Na baskytaru jsem začal hrát v 18ti letech. Před tím jsem na nic nehrál, ani nemám žádné hudební vzdělání. Poslouchal jsem punk rock a prostě se mi líbil zvuk baskytary, tak jsem se naučil hrát sám. Hrál jsem v mnoha kapelách, které zanikly. První známá, ve které jsem hrál byla "Kritynyčeckie dni" takový old school punk rock. Ta kapela vznikla dávno před tím, než jsem se stal jejím členem s takovými lidmi jako jsou bývalý členové Purgen. Následovali kapely Lo-Loa a Norma morali. 2) Ve kterých kapelách v současnosti hraješ? V Norma morali jsem hrál s Artyomem, který mi později nabídl post baskytaristy v jeho kapele The Dead president. Ještě mám kapelu Mať, makaroni tashi 3) Kdy jsi poprvé hrál v Čechách, se kterou kapelou to bylo a jak k tomu došlo? Poprvé jsem byl v Evropě s The Dead president (28.7.2016 hráli v Praze v Barytonu  s Tupým Ostřím a Punto D´Onore) Podruhé s M

Žiju.. Tento rok je ještě mnohem náročnější než jiné, není mnoho chuti k tvoření ani k zútulňování domova. Kami nakonec o nohu přišla, nekrosa už byla příliš pokročilá :-( V naší džungli kromě plevelu bují okurky a fazole. Urodily se brambory a začínají plodit rajčata a papriky, i bylinkám se daří.  Mili měla na výzo samé jedničky a část prázdnin ruku na dlaze. Štěpík roste jako z vody a řasy má stále jako mrkací panenka. V rámci hudebního projektu RVHP jsme tu během července měli běloruskou 1/5, Zradu z Ukrajiny (po několikáté) a The dead president z Moskvy (podruhé).  S "Dědy" jsem byla jeden den i na hudebním festivalu Mighty sounds v Táboře, musím říci, že jsem si ten den docela užila a poznala tvář festivalu trochu z jiného úhlu/ze zákulisí. Do konce prázdnin nás ještě čeká výlet do Durynska za přáteli, a v září opět návštěva Moskvy, kde původně měl hrát manžel s teď již bývalou kapelou. Co jsem se letos naučila?  Nebrat zdraví jako samozřemost, a

Nějak se nám nedaří :-( Po relativně úspěšném období, období kruté reality, s  nemocemi ala zánět průdušek se potýká kde kdo, ale o tom bych nepsala.  Zhoršil se i zdravotní stav mého otce, a navíc máme velké trápení s naší Kami - cca 14tiletou fenkou. Vše začalo celkem nevinným odstraněním bulky na noze, jenže při operaci patrně došlo k přerušení nejen vazu, ale krevního oběhu a tlapka nebyla dostatečně zásobována krví. Reálně hrozí její amputace. Nálada pod bodem mrazu, dochází finance, prognóza špatná. Snad bude zas brzy lépe..

R- klub aneb jak jsem se poprala s ruským slangem Před  několika měsíci jsme s kamarádkou Karolinou zprovoznily FB stránku o zaniklých pražských klubech, většinu příspěvků píše ona (asi tak 99,9%) a tak jsem marně přemýšlela jakou kapkou do toho moře také přispět. Náhoda mi přihrála do cesty ruskou kapelu The dead president a jejich basáka Antona, tak vznikl nápad udělat do Klubů zahraniční vsuvku, přiznejme si, kdo z nás ví něco o punku v Rusku  (Purgen se nepočítá) Jak to dopadlo se dočtete  ZDE Předem varuji, je to jen pro silné povahy!

a pokračování..